doplížit se
[dopliːžɪt se]
(3. j., 3. mn. -líží se, rozk. -liž se, čin. -lížil se, podst. jm. -lížení (se))
sloveso dokonavé
(kdo se doplíží kam)
pomalu, opatrně nebo přikrčeně dojít na určité místo:
doplížit se k oknu
Po špičkách jsem se doplížila na konec chodby.
Hlídač se doplížil ke dveřím a zabušil na ně.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dopliːžɪt se]
(3. j., 3. mn. -líží se, rozk. -liž se, čin. -lížil se, podst. jm. -lížení (se))
sloveso dokonavé
(kdo se doplíží kam)
pomalu, opatrně nebo přikrčeně dojít na určité místo:
doplížit se k oknu
Po špičkách jsem se doplížila na konec chodby.
Hlídač se doplížil ke dveřím a zabušil na ně.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)